U vás jaro, u nás zima

Čauky mňauky!
Tak jsem se taky jednou dostala k počítači a budu se snažit napsat něco o našem dobrodružství v Kanadě.
Já chodím stále do stejné práce, bagely a kávu už umím nazpaměť, takže už mě v práci jen tak nic krom lidí nepřekvapí.
Jak Adam psal, začal chodit do nové práce- Sushi bar, kde ho nabrali jako servra, ale po jendnom dni, kdy tam dělal vše - od mytí nádobí až po uklízení to vzdal... Takže teď odhazuje sníh, když napadne a hledá dál ...
Jednou když jsme měli volno, tak se mi konečně vyplnilo přání - jet na běžky. S Adamem a kamarádkou Anet (češka, která semnou pracuje a měsíc bydlela s námi na bytě) jsme zajeli do místní půjčovny a půjčili si výbavu. Kebos nás hodil ke Spray Lakes a odsud jsme vyrazili do Banffu. Celkem výlet asi na 20km. Trvalo nám to cca 3hodinky a pak jsem v Banffu nasedli na autobus a jeli domů. Anet a já jsme si běžkování užily, což se o Adamovi, říct nedalo. Nadával, že nemá techniku a neumí to .. Myslím, že až přijedeme do ČR tak by měl jít na výcvik k dědovi Mírovi, ten by mu dal školu. Tímto tě dědo zdravím a přejeme s Adamem všechno nejlepší k svátku :) !.

Dream team v akci

Na běžkách přes mostek

A děcka už jedou do kopce

Zasloužená odměna

Koncem února nám odjel kamarád Hanzal do Čech a druhý kamarád Vítek přiletěl z Čech. Vzali jsme si kvůli Vítkovi volno, abychom ho mohli v Calgary nabrat a užít si při té příležitosti celodenní trip.
Nejdřív jsme jeli na místní calgarskou bouldrovku. Byla naprosto boží! Super bouldry, hodně profilů a perfektní dopadiště. Bouldrovka stála fakt za to, ale jejich mini stěna byla hodně old school (stará škola). Na bouldrovce jsme byli tak cca 4 hodiny a pak jsme si udělali výlet do Sushi restaurace - all you can eat (zaplatíte si cenu za jeden oběd a můžete toho sníst kolik se do vás vejde). Tak tam jsme poseděli asi dvě hodinky a pak jsme vyrazili nakupovat nějaké oblečení. Už jsme nevěděli co s časem, protože Vítek měl přiletět až o půlnoci. Adama napadlo, že bysme mohli do kina na Batman lego příběh. Tento typ filmů zrovna není můj šálek kávy, ale proč nezabít aspoň dvě hodiny dalšího čekání.
Film teda nebyl, žádná hitparáda, ale ušlo to. Akorát nám přišla po filmu nemilá zpráva, že Vítkův let, kvůli sněhové bouři zrušili, takže přiletí až zítra o půlnoci. Nezbývalo nám nic jiného než vyrazit domů.

Výletníci v Calgary

Sushi

Je libo kaviár?

Momoň s Mimoněm

Bouldrovka v Calgary

Adam pro Vítka dojel druhý den a dovezl ho k nám. Takže si tu teď vesele bydlíme zase ve třech.
Zítra máme volno, (vlastně já mám volno, kluci ho mají pořád), tak vyrazíme do Norquay na lyže, je akce - celodenní ježdění za 2 dolary.

A toto je náš dům - náš byt levé horní okno

Tak se mějte všichni krásně a víte co ... Chybíte mi! Momouš

Radosti a strasti

Čas letí jako splašená herka, dny plynou a pomalu ukrajují čas z našeho pobytu v Kanadě. Už to bude čtyři měsíce od našeho příjezdu a Canmore se pomalu stává naším domovem. 

V našem životě nastaly dvě velké změny. Zaprvé jsme se přestěhovali z basementu přímo do centra Canmore. Jaká příjemná změna mít v bytě okna...

Výhled z obýváku

Zadruhé jsem se stal čerstvým držitelem víza Working holiday. Cesta k tomuto pracovnímu povolení byla dlouhá a spletitá... a to doslova. Cesta na hranice s USA, kde vám úředník má vydat víza trvá zhruba čtyři hodiny. Suverénně jsem se tam vydal s Mončou hned, jak mi dorazil zvací dopis... Po třista padesáti kilometrech v autě nám úředník oznámil, že bez zdravotní pojistky, která kryje celý rok pobytu mi víza nevydá a i kdybych ji měl, musí být přeložená do angličtiny, aby jí rozuměl... 

Ajaj, tak to se nepovedlo, jedeme zpět a příště znovu a lépe...

Za dva týdny se vracím, tentokrát sám. Nepříjemnosti začínají hned, když na hranicích sroluju okýnko.

"Dobrý den, jedu si pro nové víza. Working Holiday"

"Jaký byl váš status v Kanadě doteď?"

"Visitor." (tiristické vízum)

"Žádal jste o víza z domova nebo z Kanady?"

"Z Kanady."

"Tak se to nemá dělat. Vystupte si z auta a pojďte do budovy."

V budově na mě čeká statná slečna, doufám, že bude příjemnější, ale opak je pravdou. Prohlíží si přeloženou pojistku a nejvíc ji zajímá repatriace - kanaďani myslí na všechno. Ukazuju jí třicestránkový manuál k pojištění, kde je vše uvedeno, ale opět je problém... není přeložený.

Dalším problémem je výpis z účtu, který není aktuální. Vysvětluju slečně, že jsem žádné příjmy od příletu do kanady neměl a že měl podporovala přítelkyně.

"Proč jste se nepodporoval sám?"

"Protože jsem nemohl pracovat."

"Musíte mi prokázat, že máte dostatek financí."

"Kolik je dostatek?"

"Ukažte mi, kolik máte a my to posoudíme."

Aha. Mám jet do nejbližšího města a sehnat přeložený výpis z pčtu, který mám co NEJDŘÍVE dodat, jinak mi slečna pracovní víza na místě ruší. Skvělé.

Poslední dotaz: "Pracoval jste v Kanadě?" 

"Ne."

"Tak mi ukažte svůj mobil."

Odevzdávám svůj smartphone, uvědomujíc si, jaký je to skvělý pomocník a zároveň zbraň... e-maily, zprávy, facebook atd.

Sedím v čekárně, chvíli pozoruju z okna lasičku. Hlavou se mi honí myšlenky, že moje blízká budoucnost je absolutně v rukou těchto příjemných lidí. Po chvíli usnu. Po hodině čekání mě vzbudí jiný pán a oznamuje mi, že mi víza vydá a ptá se, co chci v Kanadě dělat. Tak přece jen. Že by to byla hra na hodného a zlého policajta?

Tak, je to tam. Ještě rok si můžu užívat Kanadu.

Tak ještě třista padesát kilometrů cesty placatou, kravami zaplněnou krajinou Alberty do našeho domova v horách. Doufám, že na delší dobu konec dramat. Teď je čas pracovat, lyžovat a lézt.

S Kebosem a Hanzalem jsme vyzkoušeli tzv. Toonie day v lyžařském středisku Norquay. Skipas za dva dolary, neber to. Překvapily nás skvěle upravené sjezdovky a přijatelné množství lidí...

Monča měla konečně možnost otestovat nové skialpy. Vyšlápli jsme se podívat na středisko Sunshine Village...

Parta Hic

No a to nejdůležitější? Samozřejmě lezení. Na domácím Lookoutu jsme byli letos už několikrát.

Cesta nahoru je náročná...

... ale stojí za to. Dole v Canmore -15°C, nahoře lezení v triku. Jižní Francie se může jít zahrabat.

Monča si užívá Lookout aneb lezení v únoru.

Projekt tohoto roku: Younger than Yesterday 5.13d. Foto: Greg Tos.

Něco se i podařilo přelézt. Bouldrový Supermegadestroyer se jevil jako ideální projekt na chladné počasí a příprava na velký projekt: Younger than Yesterday. Já jsem ve fázi nacvičování, padání, memorování, ladění. Zato Honza, ten to má na spadnutí. Komu cesta povolí dříve? Honza jede na měsíční návštěvu do Čech, takže jsem ještě ve hře. Vylezu to? Vyleze to? Kdo ví... a není to jedno? Člověk je zvláštní stvoření, když dokáže veškeré své úsilí věnovat kousku skály, brodit se sněhem, mrznout, odírat si prsty...
Vždycky, když se mé vnitřní já zeptá, proč to dělám, vzpomenu si na jednoho kamaráda, který moudře pravil: Tak co mám v tom životě dělat?
Děkuju všem, kteří si odpovídají na tuhle otázku stejně jako já: Lézt.

Příště se snad ohlásíme s menší odmlkou. Dorazí nám nová posila, mě čeká nástup do nové práce. Tak zatím!

Konečně lyže

Jelikož už je zima opravdu v plném proudu, všichni chtějí chodit na lyže. Debaty v naší české přistěhovalecké komunitě se neustále točí kolem toho, kdo za kolik prodává na facebooku skialpy, pásy, hůlky, kolik stojí půjčení, kdo má kdy volno atd.
Jelikož nikdo zatím není nakupování tak úspěšný, aby zkompletoval celý set, nezbývá, než se o ně dělit, a tak já jezdím na Kebosových lyžích, zatímco on jezdí v mých botech. Nemá to chybu až na to, že nemůžeme jezdit spolu... ale je to o hodně lepší než sedět doma.
Před Vánoci jsem jel na krátký výšlap s Ondrou směrem na Lake Louise. Další výpravu jsme podnikli i s Barčou, Néťou a Lenkou stejným směrem.

Čeká nás průstup lesem...

...hodně hustým lesem

Test sněhu

Kousek pod vrcholem

Díky Ondrovi, že me vytáhl ven a ukázal mi co a jak. Naučil jsem se jak se dělá test stability sněhu, pěkně jsme si nahoře zajezdili a dole zakličkovali mezi stromy...

Další výlet jsme podnikli na druhé straně údolí, opět jsme testovali, užili si trochu delší sjezd ve fajn prašanu. Bohužel mám fotky jen z výšlapu nahoru, protože při sjezdu jsem na focení nějak zapomněl :)
Monča chytila nějakého bacila, kterého následně předala mě, ale už jsme zdraví a Monča má nové lyže, takže brzy vyrazíme spolu... Takže příští report snad zase o lyžích. Navíc nás na začátku února čekají nějaké změny a taky dorazí jedna nová česká posila, ale o tom zase příště.

Vánoce v Kanadě

Tak konečně jsem se taky někdy dokopala k napsání blogu... uff.
Už máme po vánocích, tak máme trošku více času. Nic moc jsem teď nestíhala.. Práce, boulderovka, nakupování dárků atd.
Před vánocemi jsem byla trénovat na místní stěně a jeden borec, co zde pracuje se mě zeptal jestli se dnes večer nechci na stěně zúčastnit boulderových závodů. Moc se mi nechtělo, protože už jsem hodinu trénovala a byla unavená z práce, ale Adam byl v práci a nechtělo se mi být samotné doma.. Tak jsem souhlasila a jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Sice mi dělalo obtíže v angličtině pochopit všechny pravidla a porozumět jaké chyty a struktury do bouldrů patří, ale se snahou pořadatelů se mi to podařilo. Lezlo se 5 boulderů styl OS a na každý boulder bylo 5min. (Svěťákový systém závodů). Podařilo se mi vyTOPovat 3 bouldry a dát všechny zóny. Nakonec jsem holky vyhrála a bouldery se mi moc líbily :).

Radost z TOPU

Další dny jsme s Adamem chodili jen do práce a ani jsme se moc nevídali, protože nám nevycházelo společně volno.

Chodila jsem hodně k našim kamarádům z Čech (Runštuci,Kebosi), mají totiž troubu, kterou mi postrádáme a někde jsem to vánoční cukroví napéct musela :P. Letos jsem měla premiéru, protože doma jsme si vždycky pomáhaly s mamkou. Mamka mi poslala recepty na těsto, tak jsme jeli s Kebosem na nákupy a nakonec jsem napekla 3druhy !!! Linecké, perníčky a vanilkové rohlíčky. Nechci se vychloubat, ale na to, že to byla moje premiéra se to cukroví dalo i jíst :). O vanilkové rohlíčky se postaral Adam během 3 dnů, takže na vánoce už žádné nezbyly :).
Bramborový salát jsem dělala 2dny před vánocemi, aby byl trošku odleželý.

Dozdobeno a slepeno 

Jeden den mě Adam vzal zase k Marvinovi na pejsky a svezl mě jako správnej mašér. Marvin mi nabídl ať si to taky zkusím, tak jsem kousek vezla Adama i já a byl to super adrenalinový zážitek :).
Vánoce..
Na vánoce jsem byla v práci, ale naštěstí jen do 15h, takže jsme s Adamem doma nachystali kuřecí řízečky (kapra jsme nesehnali), cukroví na talířky a Štědrý večer mohl začít. Adam měl krásný proslov. (Připadala jsem si jako doma, kdy má u štědrovečerní večeře proslov Luba :)).
Rozbalili jsme si dárečky a užívali vánoční atmosféru s Pelíšky.
Potom jsme vyrazili k našim kamarádům na večírek. Čekalo nás další rozbalování dárečků a super zábava. Vánoce byly nakonec super :).

Náš vánoční stromeček

Kvalita fotky nic moc, ale jsme tam všichni :)

Druhý den jsme s celou partičkou vyrazili na výlet kousek za Canmore na Goat creek a byla to nádhera. Počasí, příroda a hlavně super atmosféra s kamarády. Večer jsme strávili zase všichni společně u večeře, kdy se podávalo zelí, krůta a bramboráky-mňamka. (Někdy se vyplatí mít za kamaráda kuchaře).

Fialky

Ti moji :)

Teď mají v Kanadě týdenní vánoční prázdniny, takže u nás v práci je neskutečně narváno. Dneska jsem přišla domů dost vyšťavená, zítra mám aspoň jeden den volno, tak doufám, že s Adamem zase něco parádního podniknem :).
Tak se mějte krásně a příjemný zbytek prožití vánočních svátků a posledních pár dní před novým rokem.
Moc nám chybíte. Momo :)))

Pár fotek ze života v Canmore

Studené počasí utlo naše výpady za lezením a nastal čas práce.

Monča tvrdě pracuje

Mezi prací občas zajedeme za Marvinem zkontrolovat, jak rostou štěňaťa a sem tam mu s něčím pomoct. 

Stavíme teepee, příště doplním fotku s výsledkem :)

Venčení štěňat, klasický program, když máme volno... tentokrát s Jankou a Kebosem

 Sem tam zajdeme na pivko. Ondra nám teď doporučil hospodu Legions s pivem, po kterém nebolí hlava a kulečníkem za 50 centů... "Vypadá to jako hospoda za komunistů," vyjádřila se Monča. Měla na mysli interiér který se nápadně podobá salónku u Čestmíra nebo libovolného jiného pajzlu z Ostravy... možná proto se nám tam tak líbilo...

Zdenda zasazuje drtivý úder...

Monča si našla čtyřnohého kamaráda, aby se nenudila, když je doma sama...

Monča s Rustym na procházce

Příští sobotu se zúčastníme s Marvinem indiánského rituálu v sauně. Abychom přiložili ruku k dílu, jeli jsme na dřevo. V indiánské rezervaci je to jednoduché, vezmete truck a jedete za barák do lesa na dřevo...

Jdeme řezat a pěkně sype

Večery trávíme s naší českou partou...

Česká skvadra v korejské restauraci... aneb na návštěvě u Pavla v práci

A ještě jedna fotka od Janky... rozlučková párty s Malým...

Občas jseme na super dobré a zdravé jídlo do Communitea (stvořit takovou kombinaci je kumšt a tady to umí...).

Tak to je přátelé a kamarádi vše. Pravda, není toho moc, pilně pracujeme, abychom si mohli brzy pořídit skialpy, protože zima přichází... Mějte se všichni krásně! :)

Život v Canmore a přiblížení termínu Šamanismus

Ahoj všichni,
tak se opět ozýváme z Kanady.
Jak Adam psal v minulém článku, teplé počasí odchází a zima začíná. Chodíme často lézt na stěnu nebo bouldrovku a po tréninku si vždycky večer zajdeme do vířivky. Je to moc, moc příjemné se vyhřát v teplíčku.

Tady chodíme do vířivky

Já většinu času trávím v práci, hlavně o víkendech, kdy je nejvíc lidí. Tento víkend bylo zase v Bagelu plno hladových a žíznivých zákazníků, tak bylo zase práce nad hlavu.
V neděli večer po práci mě vyzvedl kamarád Zdenda a jeli jsme za Adamem, Jankou a Zdendovou Leňulí k Marwinovi. Pozval nás na elčí hostinu.
Elk je místní zvíře, které se svojí tělesnou konstitucí velmi podobá jelenovi (vlastně je to druh jelena). Marwin pro nás připravil steaky se zeleninou a k pití jsme měli mátový čaj z místní divoké krajiny. Janka upekla buchtu, takže si naše žaludky dopřály i sladkou tečku. (Jak bydlíme v našem basmentu, nemáme dole troubu, tak to pečení poslední dobou docela flákám a to peču tak ráda...). Po večeři nám večer Marwin vyprávěl o jejich indiánském náboženství neboli Šamanismu. Úplně nás vtáhl do vyprávění. Vykládal nám o snech, které prožívá a může tak pomoci někomu kdo ho o to požádá atd... Znělo to moc zajímavě, až neuvěřitelně. Nakonec nám nabídl, že se můžeme zúčastnit šamanského rituálu. To všechny dostalo a byli jsme pro. Já mám tedy z takových věcí celkem respekt, ale zní to zajímavě a když do toho všichni chtějí jít tak půjdu taky.
Pak nám ještě ukazoval nějaké šamanské nástroje a vyprávěl nám ke každému různé příběhy. Byl to moc zajímavý večer.. Zítra tam jedeme s Adamem znovu. Ada jede stavět týpí a já se půjdu projít se štěňátkama a jejich maminkou.

Adam s novou kámoškou

Miláčkové Tatanka,Medvěd,Orel aVlk

Miminka

Jinak co je u nás nového? Máme konečně rám na postel, takže už nespíme na zemi. A já jsem získala kolo zadarmo od jedné holčiny, která si kupovala nové. Říkala jsem si paráda kolo zadarmo proč ne, na ty dva kiláky do práce to stačí... Ale kolo je v reálu dost hustý. Na zadním kole je osmička s prominutím jako kráva, tím pádem brzdí jen přední brzda. Takže každé ráno když jedu do práce jezdím pomaloučku abych náhodou neskončila někde v pangejtu, což mě tady na té ledovce asi stejně jednou čeká.

Adam dává dohromady rám na postel

Tak to je prozatím vše mějte se všichni krásně a zas někdy..
Chybíte mi Monča :)