Vánoce v Kanadě

Tak konečně jsem se taky někdy dokopala k napsání blogu... uff.
Už máme po vánocích, tak máme trošku více času. Nic moc jsem teď nestíhala.. Práce, boulderovka, nakupování dárků atd.
Před vánocemi jsem byla trénovat na místní stěně a jeden borec, co zde pracuje se mě zeptal jestli se dnes večer nechci na stěně zúčastnit boulderových závodů. Moc se mi nechtělo, protože už jsem hodinu trénovala a byla unavená z práce, ale Adam byl v práci a nechtělo se mi být samotné doma.. Tak jsem souhlasila a jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Sice mi dělalo obtíže v angličtině pochopit všechny pravidla a porozumět jaké chyty a struktury do bouldrů patří, ale se snahou pořadatelů se mi to podařilo. Lezlo se 5 boulderů styl OS a na každý boulder bylo 5min. (Svěťákový systém závodů). Podařilo se mi vyTOPovat 3 bouldry a dát všechny zóny. Nakonec jsem holky vyhrála a bouldery se mi moc líbily :).

Radost z TOPU

Další dny jsme s Adamem chodili jen do práce a ani jsme se moc nevídali, protože nám nevycházelo společně volno.

Chodila jsem hodně k našim kamarádům z Čech (Runštuci,Kebosi), mají totiž troubu, kterou mi postrádáme a někde jsem to vánoční cukroví napéct musela :P. Letos jsem měla premiéru, protože doma jsme si vždycky pomáhaly s mamkou. Mamka mi poslala recepty na těsto, tak jsme jeli s Kebosem na nákupy a nakonec jsem napekla 3druhy !!! Linecké, perníčky a vanilkové rohlíčky. Nechci se vychloubat, ale na to, že to byla moje premiéra se to cukroví dalo i jíst :). O vanilkové rohlíčky se postaral Adam během 3 dnů, takže na vánoce už žádné nezbyly :).
Bramborový salát jsem dělala 2dny před vánocemi, aby byl trošku odleželý.

Dozdobeno a slepeno 

Jeden den mě Adam vzal zase k Marvinovi na pejsky a svezl mě jako správnej mašér. Marvin mi nabídl ať si to taky zkusím, tak jsem kousek vezla Adama i já a byl to super adrenalinový zážitek :).
Vánoce..
Na vánoce jsem byla v práci, ale naštěstí jen do 15h, takže jsme s Adamem doma nachystali kuřecí řízečky (kapra jsme nesehnali), cukroví na talířky a Štědrý večer mohl začít. Adam měl krásný proslov. (Připadala jsem si jako doma, kdy má u štědrovečerní večeře proslov Luba :)).
Rozbalili jsme si dárečky a užívali vánoční atmosféru s Pelíšky.
Potom jsme vyrazili k našim kamarádům na večírek. Čekalo nás další rozbalování dárečků a super zábava. Vánoce byly nakonec super :).

Náš vánoční stromeček

Kvalita fotky nic moc, ale jsme tam všichni :)

Druhý den jsme s celou partičkou vyrazili na výlet kousek za Canmore na Goat creek a byla to nádhera. Počasí, příroda a hlavně super atmosféra s kamarády. Večer jsme strávili zase všichni společně u večeře, kdy se podávalo zelí, krůta a bramboráky-mňamka. (Někdy se vyplatí mít za kamaráda kuchaře).

Fialky

Ti moji :)

Teď mají v Kanadě týdenní vánoční prázdniny, takže u nás v práci je neskutečně narváno. Dneska jsem přišla domů dost vyšťavená, zítra mám aspoň jeden den volno, tak doufám, že s Adamem zase něco parádního podniknem :).
Tak se mějte krásně a příjemný zbytek prožití vánočních svátků a posledních pár dní před novým rokem.
Moc nám chybíte. Momo :)))

Pár fotek ze života v Canmore

Studené počasí utlo naše výpady za lezením a nastal čas práce.

Monča tvrdě pracuje

Mezi prací občas zajedeme za Marvinem zkontrolovat, jak rostou štěňaťa a sem tam mu s něčím pomoct. 

Stavíme teepee, příště doplním fotku s výsledkem :)

Venčení štěňat, klasický program, když máme volno... tentokrát s Jankou a Kebosem

 Sem tam zajdeme na pivko. Ondra nám teď doporučil hospodu Legions s pivem, po kterém nebolí hlava a kulečníkem za 50 centů... "Vypadá to jako hospoda za komunistů," vyjádřila se Monča. Měla na mysli interiér který se nápadně podobá salónku u Čestmíra nebo libovolného jiného pajzlu z Ostravy... možná proto se nám tam tak líbilo...

Zdenda zasazuje drtivý úder...

Monča si našla čtyřnohého kamaráda, aby se nenudila, když je doma sama...

Monča s Rustym na procházce

Příští sobotu se zúčastníme s Marvinem indiánského rituálu v sauně. Abychom přiložili ruku k dílu, jeli jsme na dřevo. V indiánské rezervaci je to jednoduché, vezmete truck a jedete za barák do lesa na dřevo...

Jdeme řezat a pěkně sype

Večery trávíme s naší českou partou...

Česká skvadra v korejské restauraci... aneb na návštěvě u Pavla v práci

A ještě jedna fotka od Janky... rozlučková párty s Malým...

Občas jseme na super dobré a zdravé jídlo do Communitea (stvořit takovou kombinaci je kumšt a tady to umí...).

Tak to je přátelé a kamarádi vše. Pravda, není toho moc, pilně pracujeme, abychom si mohli brzy pořídit skialpy, protože zima přichází... Mějte se všichni krásně! :)

Život v Canmore a přiblížení termínu Šamanismus

Ahoj všichni,
tak se opět ozýváme z Kanady.
Jak Adam psal v minulém článku, teplé počasí odchází a zima začíná. Chodíme často lézt na stěnu nebo bouldrovku a po tréninku si vždycky večer zajdeme do vířivky. Je to moc, moc příjemné se vyhřát v teplíčku.

Tady chodíme do vířivky

Já většinu času trávím v práci, hlavně o víkendech, kdy je nejvíc lidí. Tento víkend bylo zase v Bagelu plno hladových a žíznivých zákazníků, tak bylo zase práce nad hlavu.
V neděli večer po práci mě vyzvedl kamarád Zdenda a jeli jsme za Adamem, Jankou a Zdendovou Leňulí k Marwinovi. Pozval nás na elčí hostinu.
Elk je místní zvíře, které se svojí tělesnou konstitucí velmi podobá jelenovi (vlastně je to druh jelena). Marwin pro nás připravil steaky se zeleninou a k pití jsme měli mátový čaj z místní divoké krajiny. Janka upekla buchtu, takže si naše žaludky dopřály i sladkou tečku. (Jak bydlíme v našem basmentu, nemáme dole troubu, tak to pečení poslední dobou docela flákám a to peču tak ráda...). Po večeři nám večer Marwin vyprávěl o jejich indiánském náboženství neboli Šamanismu. Úplně nás vtáhl do vyprávění. Vykládal nám o snech, které prožívá a může tak pomoci někomu kdo ho o to požádá atd... Znělo to moc zajímavě, až neuvěřitelně. Nakonec nám nabídl, že se můžeme zúčastnit šamanského rituálu. To všechny dostalo a byli jsme pro. Já mám tedy z takových věcí celkem respekt, ale zní to zajímavě a když do toho všichni chtějí jít tak půjdu taky.
Pak nám ještě ukazoval nějaké šamanské nástroje a vyprávěl nám ke každému různé příběhy. Byl to moc zajímavý večer.. Zítra tam jedeme s Adamem znovu. Ada jede stavět týpí a já se půjdu projít se štěňátkama a jejich maminkou.

Adam s novou kámoškou

Miláčkové Tatanka,Medvěd,Orel aVlk

Miminka

Jinak co je u nás nového? Máme konečně rám na postel, takže už nespíme na zemi. A já jsem získala kolo zadarmo od jedné holčiny, která si kupovala nové. Říkala jsem si paráda kolo zadarmo proč ne, na ty dva kiláky do práce to stačí... Ale kolo je v reálu dost hustý. Na zadním kole je osmička s prominutím jako kráva, tím pádem brzdí jen přední brzda. Takže každé ráno když jedu do práce jezdím pomaloučku abych náhodou neskončila někde v pangejtu, což mě tady na té ledovce asi stejně jednou čeká.

Adam dává dohromady rám na postel

Tak to je prozatím vše mějte se všichni krásně a zas někdy..
Chybíte mi Monča :)

Výlet za psy a novinky z Lookoutu

Tak jsme zase tady s dalším blogem. Dny ubíhají jako voda a už jsme tady přes tři týdny. Pěkně jsme se zabydleli v bytě, který jsme pěkně vybavili (zásluhu na tom má hlavně Monča, kdyby to bylo na mě, jím na zemi a vařím na plynovém vařiči) a je nám tu dobře.
Když měla Monča volno, jeli jsme se podívat asi 20 minut za město k Marvinovi, který chová aljašské husky a přes zimu vozí lidi se psím spřežením. Domluvili jsme se, že mu budu pomáhat, a tak jsme dva dny po sobě strávili seznamováním se se psy. Monča se okamžitě zamilovala do štěňat, viz obrázky níže...

A teď opět lezecký koutek. Dvakrát jsem navštívil "naši" domovskou oblast Lookout. Poprvé jsme nahoru vyrazili s Ondrou a s Barčou. Počasí bylo absolutně bez chyby, modrá obloha a krásně teplo. Nahoře na Atlantisu jsme se rozlezl v cestě Royal Buffet 5.12a (7a+) a Ondra s Barčou si dali Midgeta tuším 5.11b (6c?). Potom jsme šli na Shield, kde jsem chtěl "doklepnout" cestu rozlezenou z minula - Bob Lablaw 5.12d (7c). Bob je tak do půlky docela lehký, potom následuje divné přebírání spoďáků a masivní skok do dobrého chytu. Tady je pár dlouhých temp po slušných lištách a oblinový výlez k řetězu. Místo toho abych cestu doklepnul, ona vyklepla mě a spadl jsem jeden chyt pod řetězem. Dalším pokusem to musí vyjít, říkal jsem si... znovu nateklo, stupy zmizely a odporoučel jsem se dolů. Posledním jsem vršek pořádně nastudoval a i přes ušlápnutý stup to vyšlo.

Barča s Ondrou zkoušeli parádní 12b (7b). Ondra má tedy nový projekt a teď jede každý den dvoufázový trénink, takže určitě brzo půjde k zemi (projekt, ne Ondra:).

Neznámý lezec užívající si 12d, sektor Atlantis. Vpravo od něj jsou 50 prásky do 8b, mňam:)

Vedro na Lookoutu 

Barča drtí Midgeta

Ondra sjíždí vytříbeným stylem z Lookoutu

Zvědavý kámoš po cestě z Lookoutu

 Jeden večer jdeme za naším polským domácím Michalem a ten nás zve na posezení u jeho kamaráda Barta. Oba jsou lezci, Michal je spíše na ledy a hory a Bart začal lézt teprve před rokem, ale o to víc je nadšený. Hned nám ukazuje svoje domácí mučidla, podstupujeme pár testů síly a zvěčňujeme své výsledky na jeho stěnku.

Přestože Bart leze teprve rok, už dal 5.12d (7c) a vyhrál tak sázku s Michalem o 2000 dolarů (cca 38000). Další sázka je, že za další musí dát 5.13c (8a+). To už je brutál, ale má sakra dobrou motivaci! :P

Posedíme s polsko-španělskou partičkou u ohně a příjemně pokecáme. Bart tady má firmu Bart's Construction a zaměstnává jen poláky a španěly. Nebo jinak řečeno hlavně ne kanaďany:) Proč asi? Že by se jim nechtělo pracovat? :)

Když Bartovi vykládám o Lookoutu, chce se jít podívat s námi a tak další den vyrážíme ve třech ještě se Zdendou. Nahoře už není tak hezky, ale lézt pořád jde.

S Bartem, Zdendou a Rudym na Lookoutu.

Na rozlez dáváme hezkou 11d z minula, kterou se Zdendou už známe a Bart ji za námi dává na flash. Potom jdu zkusit Atlantis 5.12c, chci dát OS a daří se, ale jsem trochu zklamaný, podle popisu to měla být super cesta, ale ve výsledku nic moc.

Jdeme dolů na Shield, chci zkusit Younger than Yesterday 5.13d (8b). Ukáže se to jako nádherná cesta se dvěma težkými pasážemi rozdělenými madlem uprostřed. Spodek jsou tahy po pozitivních lištách, vršek zase série bočáků bez možnosti cvakat. Prolezu to dvakrát, Zdenda dává do placu své návrhy na vrchní nejtežší krok, který mě moc nejde. Zdenda pak jde ještě zkusit Supermegadestroyer 5.13b/c (8a/a+) a jdeme dolů.

Tak a to je prozatím vše. Teď už to vypadá, že hezké počasí je pryč :( a čeká nás trénink na stěně.

I Monča musela vytáhnout kraťasy, aneb listopad v Rocky Mountains

Výlet do skal, Tour de Bloc

Ahoj, tak jsme tady s dalším blogem. Jak už psala Monča, do Canmore dorazili naši krajani Zdenda, Lenka, Kebos a Janka. Zdendu jsem hned zneužil, aby mi pomohl s ledničkou, kterou jsme koupili od jednoho místního za 80 babek. Jim už byla lednice malá, pro nás je naopak velká, což jsem si úplně neuvědomil, obhlížejíc ji v rozlehlé garáži - když jsme se ji ale snažili dostat do naší Sienny s ještě našroubovanou postelí, lednice se podezřele zvětšila. Museli jsme tedy odmontovat postel - naštěstí jsem měl v mailu od předchozího vlastníka a autora postele popis jak na to, jinak bychom na to nepřišli. Pod postelí je tajný sejf a ten se musí otevřít, neboť v něm je postel přišroubovaná k podlaze.
Po uvítací párty mě čekal úklid auta a návštěva servisu, kde mi naštěstí řekli, že auto je v pořádku (kontrolka svítila pravděpodobně kvůli O2 filtru a zresetovali ji). Cena skenu auta a zresetování kontrolky (práce asi 20 minut) - 47$! Návštěvu servisu si příště asi rozmyslím.
V Canmore bylo počasí na tričko, vyrazil jsem tedy se Zdendou a Lenkou nahoru na Lookout. Skvělé je, že na parkoviště jedeme od baráku 5 minut, horší je, že nahoru se šlape 1,5 hodiny. Tentokrát jsme začli v sektoru Atlantis, rozlezli jsme se v hezkém 11d (7a). Potom se mi podařilo dát na OS My two bits (7b) - krásné vytrvalostní lezení po dobrých lištách asi 25 m v mírném převisu. Zdenda chce jít zkusit něco těžšího, tak jdeme o kousek níže do sektoru Shield na cestu Stepping Stone 13b (8a), kterou už mi dříve doporučoval Honza. Je to kratší bouldrová cesta s úvodním nátahem, malou lištou uprostřed a závěrečným težkým bočákem. Tuším že by to mohlo jít na druhý, tak zaberu a je to tam. Lenka se mezitím dá dohromady s místním brocem, který tu přišel sám a brousí za ním nové 12c, které tu vznikalo minule. Nakonec ještě se Zdendou prolezeme Bob Lablow 12c se skvělým skokem uprostřed a jdeme dolů.

Hory okolo jsou krásné, ale mě se nejvíce líbí tento pohled na díru plnou skal - Lookout focen od našeho baráku

 Druhý den mě a Monču čekají bouldrové závody Tour de Bloc. Celkem je připraveno 50 bouldrů a počítá se šest nejtěžších. Bouldry jsou postavené v dost odlišném stylu, než u nás - skoky, koordinační kroky, rajbasy. Já nevím, kam mám dřív skočit, často čekáme dlouho ve frontě na bouldry a tři hodiny utečou jak voda. Nakonec skončím třináctý a Monča sedmá, takže jí jen o jedno místo utíká finále! Je vidět, že jí to hodně mrzí a ještě o to víc, když večer přijdeme na finále a zjistíme, že jedna holčina odstoupila kvůli zranění. Bohužel to oznámila pozdě, takže Monču nestihli kontaktovat.

Cesta na ranní kvalifikaci

Finále se leze jako na světovém poháru a i styl bouldrů tomu odpovídá. Úroveň organizace a všeho co se závody souvisí je vysoká, a tak si užíváme skvělou show. Vítězí Jason Holowatch (kdo je znalec svěťáků, možná si pamatuje, že se objevil ve finále v Torontu), který je na trochu jiné úrovni než ostatní. Mezi holkama vyhrává hodně silná závodnice, jejíž jméno bohužel neznám :).

Barča v akci na Tour de Bloc. Více fotek ze závodů bohužel zatím nemáme, jak budou, tak je doplníme:)

Počasí je tady teď skvělé a doufám, že ještě chvíli vydrží. Podle místních se na Lookoutu dá lézt i přes zimu, když to zrovna počasí dovolí a začne foukat Chinook - vítr, který se tlačí přes hory. Při překonávání hřebenů hor se ochladí a ztratí vlhkost a když potom klesá na druhou stranu, oteplí se. Jelikož je adiabatický spád ochlazovaní vlhkého vzduchu nižší, než adiabatický spád oteplování suchého vzduchu, je na druhé straně údolí teplejší vzduch. Tolik meteorologické teorie:) Zkrátka a jednoduše tady může při správných podmínkách v prosinci foukat z hor teplý suchý fén.
Ještě pár faktů o našem domovském městečku Canmore, které jsem vyčetl na wikipedii. Jméno Canmore pochází z keltštiny a znamená Big Head (velká hlava). Na konci devatenáctého století udělila královna Viktorie Canmore právo na těžbu uhlí. Těžařský boom trval až do sedmdesátých let minulého století, kdy uhelný průmysl upadl a doly byly zavřeny. Městečko ožilo s příchodem olympijských her v Calgary v roce 1988. Canmore hostoval běh na lyžích a biatlon a tak začala éra turistického ruchu, na kterém je založena ekonomika Canmore dodnes. Populace Canmore je zhruba 13 000 lidí ale tipuju, že se všemi čechy, poláky, slováky, angličany a dalšími naplaveninami z celého světa to bude mnohem více. Nadmořská výška je kolem 1400 m.n.m.
Tak to je opět prozatím vše. Až se opět něco bude dít, znovu se ohlásíme. Monča je teď v práci a poprvé trénuje za kasou, tak jí držte palce!

Big Head - Canmore. Skulptura, která se nachází na Main Street (Hlavní třída)

Canmore Hotel - přes 100 let stará budova a mj. dobře vypadající hospoda. Na pivo jsme ještě nebyli, ale určitě zajdeme:)

Na závěr fotka pro bajkové nadšence Jindru a Honzu a Elu - foceno kousek od baráku. Dojeďte, je tu toho plno:)

Druhý týden - nový domov

Ahojky, dnešní příspěvek začnu o Halloweenu.

The crow a bunny

V Česku se tento svátek moc neslaví, zato v Kanadě jo. Mě to teda nějak moc nelákalo slavit a ani dál neláka, ale co už. Převlékli jsme se s Adamem do kostýmů, protože Barča s Ondrou uspořádali u nich na bytě párty.
Já jsem byla za králíčka a Adam za Vránu (The Crow) postava z komiksu. Večer jsme s ostatními navštívili místní klub Tawern, kde se konala soutěž o nejlepší Halloweenskou masku, nečekaně jsme
nevyhráli..
Začátkem týdne jsem se pohybovala zase v práci, postupně se do všeho začínám dostávat, ale není to žádná prča. Když se řekne, že někdo dělá v kavárně, tak to zní jakože, pohodička udělám pár káviček pokecám se zákazníky a zdarec... Jenže tady pracuji v Bagelu, kde se připravují sendviče, wrapy, čaje a miliony druhů horkých nápojů. Ještě když mě holky zaučují v angličtině, to je teprve prča, snažím se dorozumět rukama, nohama a hlavou :D. Ale práce mě baví, mám super kolegy tak snad se rychle všechno naučím a bude to v pohodě :).
Tak a teď zase z jiného soudku...
V úterý po práci nás čekalo stěhovaní do našeho úúúúúúplně prvního, společného, oficiálního bydlení.
Líbil se nám již výše zmiňovaný basement, do kterého jsme se nastěhovali. Sbalili jsme si věci, které jsme měli u Barči a Ondry na bytě a vyrazili jsme.
Náš nový byteček byl totálně holý bez jakéhokoli kousku nábytku. Naštěstí jsme si koupili auto s kempingovou výbavou, takže jsme první večer seděli na kempingových židličkách, načali si lahev vína a koukali jsme na želvy ninji na počítači a večer jsme ulehli do matrace, kterou jsme si přinesli taky z auta.

Super posezeníčko

Kuchyň bez ničeho

Další dva dny jsme zařizovali nábytek a další nezbytné věci jako odpadkový koš, štětku na záchod atd...
Teď už sedím na gauči, Adam u stolu a vedle si vesele hučí lednička :).
Nechci se nějak chválit, ale myslím si, že jsme si to tady pěkně zařídili. Ještě sice nemáme postel, ale myslím si, že matrace se spacákama nám prozatím bohatě stačí.

Kuchyň dnes

Dneska bylo v Canmore krásné počasí tak, jsme si šli i zaběhat a zkusit pochodit v parku na slack line.

Dnešní výklus

Momo v pádu

Adam čiluje na lajně

Jinak nám do městečka přijeli další čeští kamarádi, kteří od nás bydlí pul kilometru : Zdenda Runštuk s Lenkou Fruhbauerovou a Kebos se svojí přítelkyní Jankou, tak je to tu hned zase veselejší.
Mějte se všichni krásně a jak už víte... Chybíte mi!

Týden v Canmore

Dobrý den, vážené dámy a páni. Už jsme přes týden v Canmore a od posledního příspěvku se toho moc nezměnilo. To, že Monča má práci, už víte. Dělá v kavárně Bagel a už má za sebou dvě zaučovací šichty. Bagely (pozn. bagel je chlebový produkt z pšeničného těsta tradičně tvarovaný do tvaru prstence - wikipedie:).

Bagel

Kavárna Bagel

Monča se vrací z práce plná úvah o tom, zda do toho a toho bagelu patří nebo nepatří okurka, které druhy bagelů se půlí vodorovně a které svisle atd. Ale její přání zkusit si práci v kavárně se vyplnilo, což je super.

Já se toulám ulicemi městečka Canmore a hledám práci. V pondělí se jdu zeptat na job, překvapivě taky v kavárně kousek od místa, kde pracuje Monča. 

V úterý se stěhujeme do našeho nového podnájmu k polákovi Michalovi. Budeme bydlet ve sklepě (neboli v "basementu", ty se tady pronajímají zcela běžně) a budeme ho mít celý pro sebe. Michal, který měl špatné zkušenosti s předchozími nájemníky, nám slevil na ceně, aby nás k sobě nalákal. Prý jsme se mu zdáli jako bezproblémoví lidé (to nás ještě nezná:P).

Jak psala Monča, koupili jsme v pondělí v Calgary auto. Zatím šlape hezky, ale předevčírem se rozsvítila kontrolka "check the engine" (zkontroluj motor). Snad půjde jen o nějakou prkotinu a v servisu to resetují. Před tím, než jsme auto koupili, jsme ho nechali v Calgary proklepnout českým automechanikem Petrem, což všem (kteří stejně jako já autům nerozumí) doporučuju.

Dnes jsme se byli podívat na kopec Ha Ling (2407 m.n.m.) kousek nad Canmore. Je to taková místní Lysá (i když tam není tolik lidí a nahoře není hospoda). Pod kopec se jede z města 10 minut a výšlap zabere cca 2 hodiny a něco.

Vrchol Ha Ling peaku s městečkem Canmore za námi.

Pár postřehů ze života v Kanadě:

- všichni jsou extrémně zdvořilí. Klasický pozdrav je How is it going? (Ja to jde). Znamená to, že v podstatě s každým můžete zabřednout do rozhovoru, i když je to úplný cizinec.

- Plátky šunky jsou tlustší než u nás.

- Pivo je docela dobré, čekal jsem, že to bude horší.

- Skoro každý tady vše nakupuje věci přes internet. Já jsem včera koupil Samsung Galaxy S5 od člověka z facebooku (můj mobil tady nefunguje).

To je zatím vše. Dnes nás čeká Halloweenská párty. Mějte se všichni skvěle!

První dny

Tak jsme zase tu...
Prvních pár dní proběhlo ve znamení zařizování a troška toho lezení se tam taky vlezlo. Založit si účet u banky, nové telefoní číslo, hledání bydlení a nakonec koupě auta.
V neděli jsme si našli čas na lezení venku a jeli jsme se podívat do oblasti Grassi Lake. Barča zde měla projekt, tak jsme ji jeli podpořit a trošku si taky zalézt. Na mě už byla teda pekelná zima, takže jsem si dala jen jednu cestu a musela jsem se hodně přemáhat abych nenadávala. Adam si vylezl 5.11c a 5.12a, ale byl taky promrzlý na kost. Mezitím co Barča ještě pokusovala jsme se šli podívat na jezera co byla u skal. Byla to naprostá nádhera, typická kanadská krajina.. Přecházel nás zrak.

Grassi Lake

Spokojený Adam u Grassi Lake

Po skalním výletu nás čekala prohlídka ubytování, které jsme si vybrali přes internet. Uvítal nás sympatický majitel (Polák). Ubytování vypadalo taky dobře - basement, akorát bez nábytku, ale celé bydlení v dolním patře by bylo jen a jen pro nás dva, tak jsme si řekli, že si to ještě rozmyslíme a dáme mu vědět.
Další den nás čekalo již zmíněné zařizování...
Nejprve jsem si byla zařídit SIN number: číslo, které má každý kdo dostal pracovní víza. Vyřizovala jsem si to u nějaké paní černošky a docela jsem se pobavily, když jsem se několikrát přeřekla se svojí angličtinou..
Pak nás čekala návštěva v bance, kde jsme měli domluvenou dokonce i schůzku. Ještě, že byl Adam se mnou, protože jsem pánovi nerozuměla skoro nic. Slang o bankovnictví z tohoto odvětví jde mimo mě. Nakonec všechno dobře dopadlo a debetní karta je moje.
Další blok zařizování byl v Telusu (mobilní operátor), na můj mobil nová sim karta fungovala, ale na Adamův bohužel ne, takže si bude muset koupit nový telefon :(.
Po hektickém vyřizování ve městě nás čekal ještě večerní výlet do Calgary, kde si Adam sjednal schůzku s pánem, který prodával auto: Toyotu Siennu s postelí v autě a kompletním campingovým vybavením včetně, rybářského prutu, nádobí a dalších různých věcí..
Auto se nám moc líbilo a šli jsme do něj.

Naše nová kára s kempingovou výbavou

Dnes ráno jsem se probudila trošku nervózní, protože mě čekal první pracovní pohovor v životě a ještě k tomu v angličtině...
Šla jsem na pohovor do kavárny Bagel, tady v Canmore. Barča tu pracuje a dohodla mi pohovor. Ráno jsem se tedy stavila v kavárně a nahlásila se, že mám pohovor s majitelem. Sedla jsem si v kavárničce a majitel během chviličky přišel. Adam seděl ob pár stolů dál a dělal mi z dálky oporu. Pohovor trval něco málo přes půl hodinky a výsledek dopadl výborně s tím, že nastupuju do práce v pondělí :) juchu, doufám, že o bude stát za to, věřím, že jo.

Šťastná Momo

Po pohovoru jsme to šli oslavit tréninkem na stěnu, kde nás čekalo školení a splnění testu, abychom mohli lézt na stěně a jistit se s Adamem. Docela sranda. Museli jsme ukazovat jak se správně cvakají expresky, jak se správně navázat, zkontrolovat spolulezce, jistit a chytat pády. Nakonec jsme s Adamem prošli, ale bylo to jen tak tak ... Ne bylo to v pohodě, jen by se to spíše mělo dělat u lidí co jsou na stěně úplně poprvé nebo si nejsou něčím jisti... Třeba v u nás v ČR si myslím, že by takové kontroly, když jde někdo poprvé lézt byly na místě. Po lezení jsme si byli zaplavat v bazénů, naložit se ve vířivce a zakončili jsme to super obědem.
Teď sedíme doma je 18:30h a asi si dáme místní víno.
Tak se mějte všichni krásně a zase někdy!! Chybíte mi :)