U vás jaro, u nás zima

Čauky mňauky!
Tak jsem se taky jednou dostala k počítači a budu se snažit napsat něco o našem dobrodružství v Kanadě.
Já chodím stále do stejné práce, bagely a kávu už umím nazpaměť, takže už mě v práci jen tak nic krom lidí nepřekvapí.
Jak Adam psal, začal chodit do nové práce- Sushi bar, kde ho nabrali jako servra, ale po jendnom dni, kdy tam dělal vše - od mytí nádobí až po uklízení to vzdal... Takže teď odhazuje sníh, když napadne a hledá dál ...
Jednou když jsme měli volno, tak se mi konečně vyplnilo přání - jet na běžky. S Adamem a kamarádkou Anet (češka, která semnou pracuje a měsíc bydlela s námi na bytě) jsme zajeli do místní půjčovny a půjčili si výbavu. Kebos nás hodil ke Spray Lakes a odsud jsme vyrazili do Banffu. Celkem výlet asi na 20km. Trvalo nám to cca 3hodinky a pak jsem v Banffu nasedli na autobus a jeli domů. Anet a já jsme si běžkování užily, což se o Adamovi, říct nedalo. Nadával, že nemá techniku a neumí to .. Myslím, že až přijedeme do ČR tak by měl jít na výcvik k dědovi Mírovi, ten by mu dal školu. Tímto tě dědo zdravím a přejeme s Adamem všechno nejlepší k svátku :) !.

Dream team v akci

Na běžkách přes mostek

A děcka už jedou do kopce

Zasloužená odměna

Koncem února nám odjel kamarád Hanzal do Čech a druhý kamarád Vítek přiletěl z Čech. Vzali jsme si kvůli Vítkovi volno, abychom ho mohli v Calgary nabrat a užít si při té příležitosti celodenní trip.
Nejdřív jsme jeli na místní calgarskou bouldrovku. Byla naprosto boží! Super bouldry, hodně profilů a perfektní dopadiště. Bouldrovka stála fakt za to, ale jejich mini stěna byla hodně old school (stará škola). Na bouldrovce jsme byli tak cca 4 hodiny a pak jsme si udělali výlet do Sushi restaurace - all you can eat (zaplatíte si cenu za jeden oběd a můžete toho sníst kolik se do vás vejde). Tak tam jsme poseděli asi dvě hodinky a pak jsme vyrazili nakupovat nějaké oblečení. Už jsme nevěděli co s časem, protože Vítek měl přiletět až o půlnoci. Adama napadlo, že bysme mohli do kina na Batman lego příběh. Tento typ filmů zrovna není můj šálek kávy, ale proč nezabít aspoň dvě hodiny dalšího čekání.
Film teda nebyl, žádná hitparáda, ale ušlo to. Akorát nám přišla po filmu nemilá zpráva, že Vítkův let, kvůli sněhové bouři zrušili, takže přiletí až zítra o půlnoci. Nezbývalo nám nic jiného než vyrazit domů.

Výletníci v Calgary

Sushi

Je libo kaviár?

Momoň s Mimoněm

Bouldrovka v Calgary

Adam pro Vítka dojel druhý den a dovezl ho k nám. Takže si tu teď vesele bydlíme zase ve třech.
Zítra máme volno, (vlastně já mám volno, kluci ho mají pořád), tak vyrazíme do Norquay na lyže, je akce - celodenní ježdění za 2 dolary.

A toto je náš dům - náš byt levé horní okno

Tak se mějte všichni krásně a víte co ... Chybíte mi! Momouš

Radosti a strasti

Čas letí jako splašená herka, dny plynou a pomalu ukrajují čas z našeho pobytu v Kanadě. Už to bude čtyři měsíce od našeho příjezdu a Canmore se pomalu stává naším domovem. 

V našem životě nastaly dvě velké změny. Zaprvé jsme se přestěhovali z basementu přímo do centra Canmore. Jaká příjemná změna mít v bytě okna...

Výhled z obýváku

Zadruhé jsem se stal čerstvým držitelem víza Working holiday. Cesta k tomuto pracovnímu povolení byla dlouhá a spletitá... a to doslova. Cesta na hranice s USA, kde vám úředník má vydat víza trvá zhruba čtyři hodiny. Suverénně jsem se tam vydal s Mončou hned, jak mi dorazil zvací dopis... Po třista padesáti kilometrech v autě nám úředník oznámil, že bez zdravotní pojistky, která kryje celý rok pobytu mi víza nevydá a i kdybych ji měl, musí být přeložená do angličtiny, aby jí rozuměl... 

Ajaj, tak to se nepovedlo, jedeme zpět a příště znovu a lépe...

Za dva týdny se vracím, tentokrát sám. Nepříjemnosti začínají hned, když na hranicích sroluju okýnko.

"Dobrý den, jedu si pro nové víza. Working Holiday"

"Jaký byl váš status v Kanadě doteď?"

"Visitor." (tiristické vízum)

"Žádal jste o víza z domova nebo z Kanady?"

"Z Kanady."

"Tak se to nemá dělat. Vystupte si z auta a pojďte do budovy."

V budově na mě čeká statná slečna, doufám, že bude příjemnější, ale opak je pravdou. Prohlíží si přeloženou pojistku a nejvíc ji zajímá repatriace - kanaďani myslí na všechno. Ukazuju jí třicestránkový manuál k pojištění, kde je vše uvedeno, ale opět je problém... není přeložený.

Dalším problémem je výpis z účtu, který není aktuální. Vysvětluju slečně, že jsem žádné příjmy od příletu do kanady neměl a že měl podporovala přítelkyně.

"Proč jste se nepodporoval sám?"

"Protože jsem nemohl pracovat."

"Musíte mi prokázat, že máte dostatek financí."

"Kolik je dostatek?"

"Ukažte mi, kolik máte a my to posoudíme."

Aha. Mám jet do nejbližšího města a sehnat přeložený výpis z pčtu, který mám co NEJDŘÍVE dodat, jinak mi slečna pracovní víza na místě ruší. Skvělé.

Poslední dotaz: "Pracoval jste v Kanadě?" 

"Ne."

"Tak mi ukažte svůj mobil."

Odevzdávám svůj smartphone, uvědomujíc si, jaký je to skvělý pomocník a zároveň zbraň... e-maily, zprávy, facebook atd.

Sedím v čekárně, chvíli pozoruju z okna lasičku. Hlavou se mi honí myšlenky, že moje blízká budoucnost je absolutně v rukou těchto příjemných lidí. Po chvíli usnu. Po hodině čekání mě vzbudí jiný pán a oznamuje mi, že mi víza vydá a ptá se, co chci v Kanadě dělat. Tak přece jen. Že by to byla hra na hodného a zlého policajta?

Tak, je to tam. Ještě rok si můžu užívat Kanadu.

Tak ještě třista padesát kilometrů cesty placatou, kravami zaplněnou krajinou Alberty do našeho domova v horách. Doufám, že na delší dobu konec dramat. Teď je čas pracovat, lyžovat a lézt.

S Kebosem a Hanzalem jsme vyzkoušeli tzv. Toonie day v lyžařském středisku Norquay. Skipas za dva dolary, neber to. Překvapily nás skvěle upravené sjezdovky a přijatelné množství lidí...

Monča měla konečně možnost otestovat nové skialpy. Vyšlápli jsme se podívat na středisko Sunshine Village...

Parta Hic

No a to nejdůležitější? Samozřejmě lezení. Na domácím Lookoutu jsme byli letos už několikrát.

Cesta nahoru je náročná...

... ale stojí za to. Dole v Canmore -15°C, nahoře lezení v triku. Jižní Francie se může jít zahrabat.

Monča si užívá Lookout aneb lezení v únoru.

Projekt tohoto roku: Younger than Yesterday 5.13d. Foto: Greg Tos.

Něco se i podařilo přelézt. Bouldrový Supermegadestroyer se jevil jako ideální projekt na chladné počasí a příprava na velký projekt: Younger than Yesterday. Já jsem ve fázi nacvičování, padání, memorování, ladění. Zato Honza, ten to má na spadnutí. Komu cesta povolí dříve? Honza jede na měsíční návštěvu do Čech, takže jsem ještě ve hře. Vylezu to? Vyleze to? Kdo ví... a není to jedno? Člověk je zvláštní stvoření, když dokáže veškeré své úsilí věnovat kousku skály, brodit se sněhem, mrznout, odírat si prsty...
Vždycky, když se mé vnitřní já zeptá, proč to dělám, vzpomenu si na jednoho kamaráda, který moudře pravil: Tak co mám v tom životě dělat?
Děkuju všem, kteří si odpovídají na tuhle otázku stejně jako já: Lézt.

Příště se snad ohlásíme s menší odmlkou. Dorazí nám nová posila, mě čeká nástup do nové práce. Tak zatím!

Konečně lyže

Jelikož už je zima opravdu v plném proudu, všichni chtějí chodit na lyže. Debaty v naší české přistěhovalecké komunitě se neustále točí kolem toho, kdo za kolik prodává na facebooku skialpy, pásy, hůlky, kolik stojí půjčení, kdo má kdy volno atd.
Jelikož nikdo zatím není nakupování tak úspěšný, aby zkompletoval celý set, nezbývá, než se o ně dělit, a tak já jezdím na Kebosových lyžích, zatímco on jezdí v mých botech. Nemá to chybu až na to, že nemůžeme jezdit spolu... ale je to o hodně lepší než sedět doma.
Před Vánoci jsem jel na krátký výšlap s Ondrou směrem na Lake Louise. Další výpravu jsme podnikli i s Barčou, Néťou a Lenkou stejným směrem.

Čeká nás průstup lesem...

...hodně hustým lesem

Test sněhu

Kousek pod vrcholem

Díky Ondrovi, že me vytáhl ven a ukázal mi co a jak. Naučil jsem se jak se dělá test stability sněhu, pěkně jsme si nahoře zajezdili a dole zakličkovali mezi stromy...

Další výlet jsme podnikli na druhé straně údolí, opět jsme testovali, užili si trochu delší sjezd ve fajn prašanu. Bohužel mám fotky jen z výšlapu nahoru, protože při sjezdu jsem na focení nějak zapomněl :)
Monča chytila nějakého bacila, kterého následně předala mě, ale už jsme zdraví a Monča má nové lyže, takže brzy vyrazíme spolu... Takže příští report snad zase o lyžích. Navíc nás na začátku února čekají nějaké změny a taky dorazí jedna nová česká posila, ale o tom zase příště.