Začátek

Ahoj všichni! Zdravíme z městečka Canmore. Teprve včera jsme sem dorazili, ale jelikož jsme velmi busy (čti bizy - zaneprázdnění), sotva jsme stihli založit tento blog. Navíc za půl hodiny jdeme na stěnu, takže tento příspěvek určitě dnes nestihnu dopsat...

Než ale začneme popisovat naše dobrodružství v Kanadě, vezmeme vše hezky od začátku. Vše začalo, když se moje mamka seznámila s mým taťkou před třiceti lety v horské chatě na Pradědu... no dobře, to je trochu moc od začátku. Zkusím to znova. Vše začalo, když jsme spolu s Mončou před čtyřmi lety nasedli na letadlo do jihoafrické republiky... sakra to ještě není ono a navíc tuhle story všichni znáte. Tak jinak.

Vše začalo, když Monča dostala pracovní víza do Kanady v dubnu tohoto roku... Rozhodli jsme se, že hned po našem pracovně-lezeckém létě ve Skandinávii vyrazíme. Ale kam? Já jsem navrhnul Vancouver. Jenomže Monči se do velkého města nechtělo. Byli jsme plní pochybností, kam jet a jestli vůbec jet. Někdyv těch dobách plných nejistoty a obav o naši budoucnost přišel rozhodující zvrat. Monči se ozval kamarád Ondra, který se svou přítelkyní Barčou bydlí ve městečku Canmore v provincii Alberta. Navrhnul nám ať přijedeme za nimi... nemusel nás ani trochu přemlouvat - krásné horské prostředí a množství skal okolo mluvilo samo za sebe.

Sbalili jsme si našich pět švestek a vyrazili jsme. Naše odysea začala na lavičkách ruzyňského letiště, hned vedle obří lego stavebnice a skupiny upovídaných japonek. Společnost nám dělali Zdeňa s Brepotou, kteří vyráželi jiným ranním spojem do Španělska za mým taťkou (svět je malý). Potom už jsme nastoupili na první letadlo do Frankfurtu, kde nás čekalo několikahodinové čekání. Následované několikahodinovým letem. Nudu přerušilo lehce adrenalinové čekání na vízum v Halifaxu, potom slabá dvouhodinovka na letišti a dalších (ale naštěstí už posledních) šest hodin v letadle do Calgary. Sice jsme měli doletět na místo v deset večer, ale několik časových pásem nám natáhlo den tak, že jsme se už samou nudou málem zbláznili. O nějakém jetlagu (jetlag - pásmová nemoc) asi nemohla být řeč, protože jsme stejně byli z Ruzyně tak nevyspaní, že naše těla nevěděla která bije. V posledním letadle jsme usli, ale abychom si naši cestu užili do poslední kapky (napadá mě abychom si vypili hořký pohár až do dna), tak nás vzápětí probudilo řvoucí mimino na sedadle za námi.
Na letišti už nás čekal Ondra a naložil nás do auta. Vyrazili jsme směr Canmore, Monča usnula okamžitě, já jsme se statečně držel tak deset minut a potom jsem usnul někdy uprostřed rozhovoru s Ondrou.
Dorazili jsme asi v jednu ráno a díky Ondrovi jsme začali náš pobyt nejlépe jak jsme mohli - lezením. Vyšlápli jsme si do sportovní oblasti Lookout, kde jsme se seznámili s místním bušičem Gregem a českým bušičem Honzou Hermanem. Na slunci bylo krásně teplo, jenže jakmile zašlo, byla zima znát. Počasí spíše na bouldering, ale na ten si tady budeme muset nechat zajít chuť. Dali jsme si 5.11c na rozlez (6c+), potom Tetris 5.12a (7a+) a ještě jedno 5.12b. Lezení mě dost překvapilo - super cesty na zajímavém vápenci. Jen kvalita skály kolísá... o tom jsem se přesvědčil v poslední cestě. Až k poslední expresce bylo vše ok, a dolez k řetězu vypadal lehčí. Těsně před řetězem jsem chytil madlo a odporoučel jsem se s ním do údolí. Helmy pro jističe tady asi nebudou od věci.

výšlap na Lookout

Monča flashuje Tetris 5.12a (7a+)

Tak už chápete, proč se sektor jmenuje Lookout (vyhlídka)? :)

Ondra nastupuje do rozlezovky

Adam v 5.12b - SOS (skoro onsajt)

Večer nám Ondra připravil kuře na pivu (doslova ugriloval kuře s plechovkou v prd...) a degustovali jsme místní pivo, víno a český calvados. Někteří degustovali až moc, a tak byl sobotní den ve znamení únavy. Přes den jsme vyrazili do města, na nákupy, navštívit Ondru v práci a večer jsme vyrazili očíhnout místní stěnu. Bouldrovka byla hezká a velká, jen postavené bouldry po barvách v "americkém" stylu. Obří chyty, struktury, nátahy, zajímavé sekvence. Stěna vypadala taky zajímavě ale bohužel dost kolmě. Potom jsme si zašli do vířivky (vstup na stěnu automaticky zahrnuje i bazén atd.) a večer jsme fičeli s Barčou domů, klidný večer jsme si pojistili tím, že jsme si radši nekoupili žádný alkohol...

Tak to je prozatím vše. Teď nás čeká shánění práce, bydlení a auta. Monča jde v úterý na pohovor do kavárny, kde pracuje Barča, tak jí držte palce.
Na závěr bychom chtěli moc poděkovat Ondrovi s Barčou, že nám poskytli bydlení a pomáhají nám! Díky:)

Adam zapomněl ukázat našeho nového kamaráda