První dny

Tak jsme zase tu...
Prvních pár dní proběhlo ve znamení zařizování a troška toho lezení se tam taky vlezlo. Založit si účet u banky, nové telefoní číslo, hledání bydlení a nakonec koupě auta.
V neděli jsme si našli čas na lezení venku a jeli jsme se podívat do oblasti Grassi Lake. Barča zde měla projekt, tak jsme ji jeli podpořit a trošku si taky zalézt. Na mě už byla teda pekelná zima, takže jsem si dala jen jednu cestu a musela jsem se hodně přemáhat abych nenadávala. Adam si vylezl 5.11c a 5.12a, ale byl taky promrzlý na kost. Mezitím co Barča ještě pokusovala jsme se šli podívat na jezera co byla u skal. Byla to naprostá nádhera, typická kanadská krajina.. Přecházel nás zrak.

Grassi Lake

Spokojený Adam u Grassi Lake

Po skalním výletu nás čekala prohlídka ubytování, které jsme si vybrali přes internet. Uvítal nás sympatický majitel (Polák). Ubytování vypadalo taky dobře - basement, akorát bez nábytku, ale celé bydlení v dolním patře by bylo jen a jen pro nás dva, tak jsme si řekli, že si to ještě rozmyslíme a dáme mu vědět.
Další den nás čekalo již zmíněné zařizování...
Nejprve jsem si byla zařídit SIN number: číslo, které má každý kdo dostal pracovní víza. Vyřizovala jsem si to u nějaké paní černošky a docela jsem se pobavily, když jsem se několikrát přeřekla se svojí angličtinou..
Pak nás čekala návštěva v bance, kde jsme měli domluvenou dokonce i schůzku. Ještě, že byl Adam se mnou, protože jsem pánovi nerozuměla skoro nic. Slang o bankovnictví z tohoto odvětví jde mimo mě. Nakonec všechno dobře dopadlo a debetní karta je moje.
Další blok zařizování byl v Telusu (mobilní operátor), na můj mobil nová sim karta fungovala, ale na Adamův bohužel ne, takže si bude muset koupit nový telefon :(.
Po hektickém vyřizování ve městě nás čekal ještě večerní výlet do Calgary, kde si Adam sjednal schůzku s pánem, který prodával auto: Toyotu Siennu s postelí v autě a kompletním campingovým vybavením včetně, rybářského prutu, nádobí a dalších různých věcí..
Auto se nám moc líbilo a šli jsme do něj.

Naše nová kára s kempingovou výbavou

Dnes ráno jsem se probudila trošku nervózní, protože mě čekal první pracovní pohovor v životě a ještě k tomu v angličtině...
Šla jsem na pohovor do kavárny Bagel, tady v Canmore. Barča tu pracuje a dohodla mi pohovor. Ráno jsem se tedy stavila v kavárně a nahlásila se, že mám pohovor s majitelem. Sedla jsem si v kavárničce a majitel během chviličky přišel. Adam seděl ob pár stolů dál a dělal mi z dálky oporu. Pohovor trval něco málo přes půl hodinky a výsledek dopadl výborně s tím, že nastupuju do práce v pondělí :) juchu, doufám, že o bude stát za to, věřím, že jo.

Šťastná Momo

Po pohovoru jsme to šli oslavit tréninkem na stěnu, kde nás čekalo školení a splnění testu, abychom mohli lézt na stěně a jistit se s Adamem. Docela sranda. Museli jsme ukazovat jak se správně cvakají expresky, jak se správně navázat, zkontrolovat spolulezce, jistit a chytat pády. Nakonec jsme s Adamem prošli, ale bylo to jen tak tak ... Ne bylo to v pohodě, jen by se to spíše mělo dělat u lidí co jsou na stěně úplně poprvé nebo si nejsou něčím jisti... Třeba v u nás v ČR si myslím, že by takové kontroly, když jde někdo poprvé lézt byly na místě. Po lezení jsme si byli zaplavat v bazénů, naložit se ve vířivce a zakončili jsme to super obědem.
Teď sedíme doma je 18:30h a asi si dáme místní víno.
Tak se mějte všichni krásně a zase někdy!! Chybíte mi :)